Nešťastným.

Alois Škampa

Nešťastným.
I. I.
 Jak je to málo, co nám život dává, vůči těm snům, jež máme o štěstí! Bez počtu rostou naše bolesti – však o úsměvech jedva se nám zdává... Toť osud náš... Leč po nás přijdou jiní, když my už dávno v světě nebudem, a setkají se s tímže osudem, s nímž nadarmo my zápasíme nyní. I nechať Bůh k nám sesílá své kříže: my bez reptání chopme se jich tíže a neklesejme slabým duchem níž! Tím lepší jsme, čím větší jest jich tíha, neb mukami se očistěna zdvihá i duše naše – k nesmrtnosti blíž! II. II.
 Jest blaho krátké, jako okamžení, a cenu jeho známe teprva, když odlétlo nám, když už netrvá... Na světě radost nikdy stálou není! Však bolest zato hojí se tak zdlouha, a po ranách vždy jizvy ostanou, jež znova jitří duši ztýranou, když dotkne se jich upomínka pouhá. 57 Ó, hloub než blaho vrývá se cit bolu, a přec je v život každý nese spolu, jak v kolébce ho matka povila... Vždyť, jako bez tmy nesvitla by zoře – tak na světě zde musí býti hoře, neb bez něho – by radost nebyla! 1892.
Básně v knize Venku a doma:
  1. Píseň.
  2. U Labe v září.
  3. Villa v jeseni.
  4. Poslání sv. Martina.
  5. Červen.
  6. Na Komorsku.
  7. Listopad.
  8. Nejmenšímu tkalci.
  9. Cestou života.
  10. Památka.
  11. O štědrý večer.
  12. Anemona lesní.
  13. Uprostřed jara.
  14. báseň bez názvu
  15. I. Deset let.
  16. II. Přání
  17. III. Meditace.
  18. IV. Do dálky.
  19. V. K svátku
  20. Nešťastným.
  21. Zpěvačce do alba.
  22. Věrné milence.
  23. Dvě černá slunce.
  24. Proměny.
  25. 1891.
  26. Píseň kováře.
  27. Syn země.
  28. Bitva v alejích.
  29. Noví nájemníci.
  30. V Jelením Příkopě.
  31. Matce Praze.
  32. Píseň.