Listopad.

Alois Škampa

Listopad.
Vzácno teď patřit na strniště holé, všade jen prázdná černají se role, v blízku i v dáli – kde byl jaký lán – ostrým je pluhem dávno zaorán! Mrazivou dumku listopad si zpívá, bodlákem vichr na rozcestí kývá, svadlé mu květy chladem zavírá: poslední čmelák na nich umírá... 25 V sychravé mlhy stopena je louka – nemá již vážky, motýle ni brouka, zašlou jí krásu jedva obnoví ocúnu kalich bledě růžový. V divokém skoku nad mezemi víří smetánek pozdních rozervané pýří, vysoko vzduchem krouží listů směs, o které jeseň zvolna loupí les! Všady je stáří, kde byl život mladý, teskně se díváš na lada i sady, jasný zor duše kalí se ti tmou, pochmurná bázeň chvátí mysl tvou... Zdali v té zhoubě, která vše kol drtí, i do tvých prsou zavane dech smrti a pohrobí tam zlatých zpěvů květ, jenž opozděn se chtěl teď rozvíjet? 1888.
Básně v knize Venku a doma:
  1. Píseň.
  2. U Labe v září.
  3. Villa v jeseni.
  4. Poslání sv. Martina.
  5. Červen.
  6. Na Komorsku.
  7. Listopad.
  8. Nejmenšímu tkalci.
  9. Cestou života.
  10. Památka.
  11. O štědrý večer.
  12. Anemona lesní.
  13. Uprostřed jara.
  14. báseň bez názvu
  15. I. Deset let.
  16. II. Přání
  17. III. Meditace.
  18. IV. Do dálky.
  19. V. K svátku
  20. Nešťastným.
  21. Zpěvačce do alba.
  22. Věrné milence.
  23. Dvě černá slunce.
  24. Proměny.
  25. 1891.
  26. Píseň kováře.
  27. Syn země.
  28. Bitva v alejích.
  29. Noví nájemníci.
  30. V Jelením Příkopě.
  31. Matce Praze.
  32. Píseň.