XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,

František Leubner

Smrt kmotra kde koho prý natáhne, až ukáže mu Věčna mílníky. Ač pozdě – skromně se těším – jsem napotom aspoň veliký. A touha s pravdou až mě obejmou, k snům stelouce mé hlavě Věčna klín, tvář mrtvou zjasní a za hrob snad půjde mou stopou světlý stín.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

828. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já viděl... (Augustin Eugen Mužík)
  2. None (Josef Holý)
  3. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká, (Fanda Šimková-Uzlová)
  4. PŘI OBJEVENÍ NOVÉ PYRAMIDY V MEYDUNU. (Jaroslav Vrchlický)
  5. POUTNÍČE.. (Karel Babánek)
  6. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  7. Chci život... (Růžena Jesenská)
  8. MEDITACE. (Ladislav Linhart)
  9. Láska. (Viktor Dyk)
  10. KOLODĚJ (Josef Holý)