XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,

František Leubner

XLVII.
Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
až ukáže mu Věčna mílníky. Ač pozdě – skromně se těším – jsem napotom aspoň veliký.
A touha s pravdou až mě obejmou, k snům stelouce mé hlavě Věčna klín, tvář mrtvou zjasní a za hrob snad půjde mou stopou světlý stín. 91