Idylla z Vaucluse.

Jaroslav Vrchlický

Ty sladký drahý cudný obličeji(J5f) Jak dávno to co Petrarca tak zpíval(J5f) kdy v Sorgy dovádivém hlučném reji(J5f) se v dálku za svou krásnou paní díval(J5f) stál dlouho zde proud zvučel kouzelněji(J5f) a v sladkém rhytmu přes balvany splýval(J5f) hle motýli a mají křídla zlatá(J5f) ne jeho sonetů roj nový chvátá(J5f) ó v čarovnější háv jich neodíval(J5f) jak tenkrát však vy andělé to víte(J5f) když v zlaté zřel ji slunce aureole(J5f) jít skalin strží k číši duhovité(J5f) všech kaskad zpívajících štěrkem dole(J5f) kde kvete laur a sněti trnovité(J5f) stře akacie v myrt a růží kole(J5f) Tam potkali se juž byl by ji minul(J5f) dík náhodě že vedle sad jim kynul(J5f) byl otevřen Filipa z Cabassole(J5f) Snad není doma prelát přeučený(J5f) můj přítel milý Petrarca as hádal(J5f) Však vedle žaltáře on též zná ženy(J5f) k jich poctě vím to mnohý sonet skládal(J5f) On jistě nezazlí mi otevřený(J5f) že kynul sad mi a já o vstup žádal(J5f) Juž dvornost káže z žáru slunce stranou(J5f) v chlad oliv paní zavést milovanou(J5f) Tak jejím zjevem jat si v mysli spřádal(J5f) To věru náhoda je stezkou sráznou(J5f) již sotva kryje planých fíků clona(J5f) i ptáka když jde pít kde kroky váznou(J5f) že v pravé poledne on cestu koná(J5f) Co láká pěvce ve krajinu prázdnou(J5f) o polednách kdy žárem všecko stoná(J5f) Myšlenek motýl snad chce vzletět z kukle(J5f) Či písně nové poupě sotva puklé(J5f) chce rozvinout se plně myslí ona(J5f) A náhle proti sobě stáli oba(J5f) on oheň v zraku ona cudný plamen(J5f) on růží keř a ona keře zdoba(J5f) on věčných písní tryskající pramen(J5f) v něm ona perla na dně Stinná koba(J5f) již fíky tkaly objetím svých ramen(J5f) jim kynula a otevřená vrata(J5f) on slova neřek a k nim první chvátá(J5f) ji veda přes omšený prahu kámen(J5f) A náhle stáli jak zázrakem věru(J5f) ve stinné klenbě širých starých buků(J5f) chlad sladký vanul kolem v milém šeru(J5f) stín s paprsky hrál v trávě ve souzvuku(J5f) sta zlatých cest se v různém pletlo směru(J5f) jak nevěděl svou v její cítil ruku(J5f) kam kráčeli kdes fontán lkal a zpíval(J5f) a s keře datel udiven se díval(J5f) a ustal ve svém jednotvárném tluku(J5f) Šli spolu nejdřív skoro beze slova(J5f) ač cítili že v této velké chvíli(J5f) jim otvírá se žití brána nová(J5f) v níž znova ucítí že vskutku žili(J5f) pak padlo slovo které každý chová(J5f) ve hloubi srdce jako paprsk bílý(J5f) to slovo Miluji tě plné kouzla(J5f) on zašeptal přes kámen ona sklouzla(J5f) on chyt ji jeho ret se nad ní chýlí(J5f) v plesném trylku ironických tónů(J5f) v polibek jeho kos zahvízdal v sněti(J5f) v tom čísi ruka zvedla větví clonu(J5f) a kdosi zřel je oba ve objetí(J5f) On Filip dobrý biskup z Cavaillonu(J5f) zřel tyto šťastné milující děti(J5f) Ach otče lkali otče odpuštění(J5f) my zhřešili jsme dej nám rozhřešení(J5f) On jen se smál a pták neustal pěti(J5f) Ba zasloužíte trest on pravil v smíchu(J5f) neb rým jejž potřebuji ku sonetu(J5f) a jejž jsem právě chytal v lesním tichu(J5f) a jenž juž lít jak včela v ňadro květu(J5f) jste vyplašili největším ze všech hříchů(J5f) tím šeptem sladkým jímž ret skloněn k retu(J5f) dí Miluji tě můj jsi této chvíle(J5f) a kát se máte děti roztomilé(J5f) zde viny svojí vemte za odvetu(J5f) Co před ním klečeli on ruku vztáhnul(J5f) tu bílou plnou prstenů kde třpytil(J5f) a smál se velký rubín a pak sáhnul(J5f) ke keři růží který květy svítil(J5f) a plnou jejich větev k sobě nahnul(J5f) dvě utrh v jejichž klín se motýl řítil(J5f) tu jednu bílou jak sníh čerstvě padlý(J5f) tu druhou rudou které z ňader kradly(J5f) se perly v nichž se paprsk duhy nítil(J5f) Tu bílou Lauře podal jemu rudou(J5f) dřív křížem žehnaje jich obě dlaně(J5f) Mír s vaším srdcem buď v něm kvésti budou(J5f) ty růže věčné lásky svrchovaně(J5f) v máj žití nádherný i v jeseň chudou(J5f) jen milujte se plně odhodlaně(J5f) jen láska vytrvá v tom světa dýmu(J5f) tou i můj sonet dojde k svému rýmu(J5f) ó milujte se je v tom vůle Páně(J5f) A nežli zvolna s fialovou kápí(J5f) se ztratil s úsměvem svým mezi keři(J5f) on v její oko vroucí pohled ztápí(J5f) že milován jest v skutku nyní věří(J5f) a štěstí blaha nekonečné slapy(J5f) mu brillianty sypou v ducha šeři(J5f) Co dál se dělo vy andělé víte(J5f) již lásce v cestu sypat pospíšíte(J5f) i z vlastních křídel sněhobílé peří(J5f)

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

45. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Při pohledu na obraz Fornariny. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (Antonín Klášterský)
  4. Láska básníkova. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Než vykouřil jsem jednu cigaretu. (Jaroslav Vrchlický)
  6. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Včely-sonety. (Jaroslav Vrchlický)
  8. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  9. 22. Ještě spí! ó ticho srdce hlasné, (Jan Kollár)
  10. CIII   Březnové slunce už by hřáti chtělo, (Stanislav Kostka Neumann)