Tváří v tvář Novému světu.

Jaroslav Vrchlický

Vodní pláň se v dálku tměla, mohutná loď po jela v Nový svět. Kam zrak pohléd’, vlny, vlny... Obzor mhy a mraků plný, z komína jen jisker příval občas vzlet a jak rudé slzy splýval výše do tmy a pak zpět. Doutníky jak hvězdy v mraku míhaly se, při koňaku leckdo bděl, na palubě v plaid svůj halen k břehu zíral, který vzdálen v mlze čarou určitější tměl se, tměl. Pod palubou v tmavé skrejši bědný vyhostěnec dlel. V pestré tísni v kotci tmavém mezi sobě rovných davem, v směsici těch, co vlast svou opouštěli a za mořem najít chtěli lepší život, lidstva eden zářící; v tlumu žoků, pytlů, beden seděl smutný, mlčící. Vedle něho spala žena chorobná a vysílená. Každý dech, jenž se pracně z ňader linul, aby v jeho ňadrech zhynul, schýlené mu tváře pálil plam a žeh, ruce led, on v šat svůj halil, hřál je svojich na ústech. Zdali dočká ještě rána? Do kajuty kapitána bohu dík! – přenesli ji ze soucitu při pochodní rudém svitu. On tu v dálku hledí, čeká... každý mžik věčnost je mubdící leká na můstku jej námořník. Kroky slyší, hlasy slyší z kajuty v noční tiši, schýlí skráň... Ano, tam se člověk rodí, on tu, otec, v zmatku chodí, mezi nebem, mezi mořem čeká naň, radost jde tu spolu s hořem, smrt a život v dlani dlaň. Od Europy prchnul prahu. V lepší život celou snahu, cit a vzruch v Nový svět chtěl zmladlý nésti, věřit v život, v práci, v štěstí; myslil, tam co nedopřáno snů a tuch, zde skráň zvedne v zlaté ráno, v budoucnosti vírný kruh! Vinou svedl ženu cizí, prchnul s , teď žalně sklízí hříchu plod... V jaký úděl, v jaké věno zrodí se to dítě, ženo! jehož zrak se teď otvírá v středu vod? Můžvzplát z viny pevná víra ve budoucí, silný rod? Můž to dítě hříchu, viny zrozené zde mezi stíny lepší být? Nemá v duši setbu otce, po mnohém jež vzklíčí roce, zda v něm otráven též není duch i cit? V Nový svět vin starých vření se zkázným jedem vlít? Staré Europy vše vášně, mladost zdrána prostopášně, klam a lest, sobectví a mrzká zrada, podlost, která hrbí záda stavíc žebráckou svou misku u všech cest, zas ožit démon zisku pod praporem volných hvězd? Nedomyslil... U kajuty skříply dvéře, světla žlutý pruh sem vlet’. Napjal sluch... a silou dravce srdce smáčknul, slyšel plavce; pravil drsným hlasem, všedním, jenž ztichhned: Dítě mrtvé!“ – V tom tu před ním z mlh se vyhoupNový svět!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

896. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Aischylos. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PLAVCI (František Cajthaml-Liberté)
  3. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  4. Pod majákem. (František Táborský)
  5. V bouři. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Naše žití. (Jan Ježek)
  7. U MOŘE. (Růžena Jesenská)
  8. Plavec. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  10. UTOPENCI. (František Kvapil)