Meditace.

Jaroslav Vrchlický

Meditace.
Nač postavil’s nás v národů šik, Bože? Ne za šašky přec nebo za posluhy! Proč tedy stále tento žernov tuhý, chléb okoralý, slzou vlhké lože? Proč v hrudi vlastních bratrů steré nože? Proč ve snách pouze nové slávy duhy? Proč v myšlénkách jen k novým činům vzpruhy, když jiným při všem jsme jen za rohože? Proč jiskry ducha dal’s do české lebky? Proč sílu, křepkost vložil’s v svaly naše, když poroba nám stojí u kolébky? Zda nebylo by lépe pro nás, býti jen tupým davem, jenž v jhu schýlen plaše se ohlíží, rád, když jen může žíti!? 42