ÚHOR.

Jaroslav Vrchlický

ÚHOR.
Sváželi zlaté klasy s polí, kol žní byl shon a šum a ruch, v tom víru jeden lán byl holý jak mrtvých udupaný luh. Jen řídký jetel, uschlá tráva a plevel hroudy pokrýval, zde nezaplála slunce sláva.sláva a skřivan nad ním nezpíval. A zlatých snopů vozy plné když vozili kol celý den, já cítil, jak ta hrouda klne a rozplývá se v tichý sten. Jak závidí tam vedle sestře tu hojnou žeň, ten skotu řev, 84 žen šátky vlnící se pestře, ten srpů svit a ženců zpěv. A bolesť hruď mi stáhla divá, ač s ní jsem válčil se vzdorem: jak bude mi, mé duše niva až bude sprahlým úhorem! 85

Kniha Hořká jádra (1889)
Autor Jaroslav Vrchlický