ÚHOR.

Jaroslav Vrchlický

Sváželi zlaté klasy s polí, kol žní byl shon a šum a ruch, v tom víru jeden lán byl holý jak mrtvých udupaný luh. Jen řídký jetel, uschlá tráva a plevel hroudy pokrýval, zde nezaplála slunce sláva a skřivan nad ním nezpíval. A zlatých snopů vozy plné když vozili kol celý den, já cítil, jak ta hrouda klne a rozplývá se v tichý sten. Jak závidí tam vedle sestře tu hojnou žeň, ten skotu řev, žen šátky vlnící se pestře, ten srpů svit a ženců zpěv. A bolesť hruď mi stáhla divá, ač s ní jsem válčil se vzdorem: jak bude mi, mé duše niva až bude sprahlým úhorem!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

26. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÁ ŽEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (František Serafínský Procházka)
  3. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  4. NEDOVEZENÝ KLAS. (Antonín Klášterský)
  5. POSLEDNÍ KLAS. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 1. Ráno za chlaďounké rosy (Marie Čacká)
  7. Zřícenina. (Emanuel z Čenkova)
  8. Žně. (Adolf Heyduk)
  9. Otka Přemyslova. (Josef Václav Sládek)
  10. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)