Otka Přemyslova.

Josef Václav Sládek

Přemysl oráč na poli(J4m) dooral poslední líchu(D3a) sed na svůj pluh a spřežení(J4m) páslo se v poledním tichu(D3a) Skřivánek umlk nad polem(J4m) větřík nepohnul travou(D3a) byl slunný den a mnohý sen(J4m) spěl v tichu oráči hlavou(D3a) Na světlou kněžnu vzpomínal(J4m) na zlatém Vyšehradě(D3a) na Libušu jak vídal ji(J4m) pod lipou sedávat v radě(D3a) Na její úsměv vzpomínal(J4m) v té mužů směsici valné(D3a) na její oči hvězdy dvě(J4m) tak skvoucí dálné a dálné(D3a) Na muže kruté divoké(J4m) a jejich surové hněvy(D3a) jak bouřili se nechtěli(J4m) by vládla ruka jim děvy(D3a) A ona světlá věštkyně(J4m) když vládce chtěli mít všude(D3a) jim řekla Muže zvolím si(J4m) Kdo asi knížetem bude(D3a) I hleděl jako v mrákotě(J4m) na zašlý zašlý sen mnohý(D3a) v tom oči vznes neb dálný les(J4m) táhlými zazvučel rohy(D3a) A modrou lesa ovrubou(J4m) mnohé se zaleskly zbroje(D3a) a duní zem a jezdců tém(J4m) ze tmavé vyjíždí chvoje(D3a) A kopyt hluk a rohů zvuk(J4m) hlaholí blíže a blíže(D3a) Od Libuše od Libuše(J4m) ti pozdrav nesem náš kníže(D3a) Co stojíš tu tak bez hnutí(J4m) jaká tě vidina mámí(D3a) na stolec na stolec knížecí(J4m) pojedeš Přemysle s námi(D3a) A on tu stál a otku vzal(J4m) a hluboko vrazil ji v půdu(D3a) a děl Až hůl ta rozkvete(J4m) pak teprv knížetem budu(D3a) A kmetové a vladyci(J4m) na sebe hleděli němě(D3a) a dí To nikdy knížete(J4m) česká se nedočká země(D3a) A Přemysl se usmál jen(J4m) a na hůl hleděl jak v snění(D3a) a jaký div hůl suchá dřív(J4m) v zelenou haluz se mění(D3a) A od kořene vyrůstá(J4m) jí haluz druhá a třetí(D3a) a list a květ a zralý hned(J4m) plod vidět na každé sněti(D3a) A kmeti stojí v úžasu(J4m) Teď vzhůru Přemysle s námi(D3a) už vidíš sám že knížetem(J4m) chtějí tě bozi mít sami(D3a) A bledý stál tu Přemysl(J4m) jak když se něčeho hrozí(D3a) a řekl jen Hle znamení(J4m) nové dávají bozi(D3a) Dnes na stolec nás povznáší(J4m) a zítra záhubu strojí(D3a) vizte co bozi věští dnes(J4m) té zemi haluzí trojí(D3a) A lístek svad a lístek spad(J4m) a uschlá haluz se chýlí(D3a) a lístek svad a lístek spad(J4m) a druhá uschla v té chvíli(D3a) Však haluz první zůstala(J4m) a list a plody ji šatí(D3a) a zpod ní skřivan vyletěl(J4m) a slunce záře ji zlatí(D3a) V líc Přemyslovu odleskem(J4m) ta záře slunečná padla(D3a) Co značí kmeti tážou se(J4m) haluze čerstvá i svadlá(D3a) Rod Přemyslovců knížecí(J4m) znamená prut jeden holý(D3a) jak hluchý klas jenž měl svůj čas(J4m) a zrna nenechal v poli(D3a) A haluz druhá to jste vy(J4m) vladyci lechové kmeti(D3a) již zapomenou jedenkrát(J4m) že této země jsou děti(D3a) Rod Přemyslův jak žlutý list(J4m) hnán větrem v podzimku zmizí(D3a) a vaše děti samochtíc(J4m) šíj skloní pode jho cizí(D3a) Však dřív než byl jsem knížetem(J4m) byl země oráč jsem prostý(D3a) hle první prut jak vyhání(J4m) vždy nové letorosty(D3a) Na nebi dokud neshasne(J4m) to slunce zářící všude(D3a) ta štěpná haluz oráčův(J4m) na věky růsti tu bude(D3a) Na věky tady bude kvést(J4m) v té země žalu i štěstí(D3a) můj zajde kmen váš přejde den(J4m) a ona plod bude nésti(D3a) A Přemyslu jak spadla by(J4m) teď s prsou osudu tíže(D3a) a čelo zved a na kůň sed(J4m) od hlavy do paty kníže(D3a) Na Vyšehrad na Vyšehrad(J4m) pro úsměv Libušin sladký(D3a) teď kníže jel Než zajížděl(J4m) se ještě ohlednul zpátky(D3a)

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

559. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSLEDNÍ KLAS. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ÚHOR. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (František Serafínský Procházka)
  4. MÁ ŽEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)
  6. Jarní sen. (A. K. Lešan)
  7. MLÝN V KRAJI. (František Kvapil)
  8. Jarní orba. (Adolf Heyduk)
  9. Probuzení (Antonín Sova)
  10. ZLATÁ STEZKA. (Eliška Krásnohorská)