ZLATÁ STEZKA.

Eliška Krásnohorská

Tma sedla na dolinu v klíně hor, jest křídlata, pne peruť od obzoru na obzor a tulí pod ni šedých domků sbor jak kuřata; z tmy ssedlé výš, kde noc je prosvítava i hvězdnata, ční věž a báň jak černá ptačí hlava, když nad hnízdem je na stráž vypjata. Teď hlava křikla, ozvala se věž, zní noční zvon; ten v Zlatou stezku druhdy volal: spěš, když kupec vodil mezky za otěž přes hory sklon a slouchal zvuku, jenž se k němu loudil přes mnohý hon, by poznal kudy cestou, nezabloudil a došel cíle z matných temna clon. On kupčil solí. Vozil v zásobě k nám krystal ten, jenž krajů českých plodné útrobě, by nezpyšněly samy o sobě, jest odepřen. Tak čilý Němec tíhl v zemi českou co noc, co den, a místo soli zlato Zlatou stezkou zpět odvážel si, díkem provozen. To bývalo. Však jinou dráhu čas teď vyvolil, ta Zlatá stezka spustla na vždy as, a není, proč by strážný zvonu hlas v noc hlaholil. A přec mi jest, jak varovným by slovem s tmou zápolil, by dbal ho, kdo jej slyší pod svým krovem, kdež u večeře chléb si posolil. Ba jest mi, jak by volal v každou chýž: Dbej, lide, dbej! K nám kupce vysílá teď duchů říš; sůl mají na chléb, který denně jíš, tou sprav si jej; co schází v hojnosti tvé země žírné, to v mysli měj a krušec cizí soli, zdravě mírné, ten poctivý, ten chutě přijímej. Však pozor, lide, na to kupčení! cizí rej nepřekupčí o tvé osení, tvých zlatých lánů ve své nezmění! tož pozor dej, posléz nejíš cizí chlébto bolí! chléb vlastní sej, – jeť cizoty ti dost jak zrnka soli, ni o zblo víc! Tu zlatou stezku znej.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

1011. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  2. DVOJÍ ŽEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  3. Letní genre. (Alois Škampa)
  4. Černá kněžna. (Čechoslav Ostravický)
  5. Jarní sen. (A. K. Lešan)
  6. K práci! (Vilém Ambrož)
  7. Otka Přemyslova. (Josef Václav Sládek)
  8. Oráč. (Adolf Heyduk)
  9. Jarní revêrie. (Adolf Brabec)
  10. K oslavě V. K. Klicpery. (Jaroslav Vrchlický)