TĚCH DNŮ MI LÍTO...

Jaroslav Vrchlický

TĚCH DNŮ MI LÍTO...
Těch dnů mi líto, které nevyzněly tak plnou sladkou štěstí harmonií, kdy v práce klopotu čas prchnul celý, kdy pot se v skráň jak v hroudu kapka vpíjí. A přece mohly, mohly krásné býti, my měli blaho jejich ve své dlani, byť prosté třeba jen jak luční kvítí, jen vlídné slovo, pohled, pousmání. A minuly a nevrátí se více... zda jiné oblažily, kdo jen ví to? Jich cenu známe, když pláč ztopí líce – Teď ztracených dnů líto mi je, líto... 115 My pustili je jak motýle dítě, jež teprv tenkrát lítostí jest jaté, když vidí, v azur jak se noří hbitě a prsty své jich pelem celé zlaté. 116

Kniha Hořká jádra (1889)
Autor Jaroslav Vrchlický