ZORA.
Kdys na pobřeží moře kráčeje
jsem viděl v jeho bouřné peřeje
zrak noře v dálku v plachtách černých mračen
se míhať bílou plachtu jedinou:
Hned schvácen její chvěl se vidinou
duch, jako racek spěl k ní lačen.
A nedočkavě, sotva vln stich spor,
jsem patřil její pestrý na prapor,
jak blíž mi kynul, hle, na přídě její
jsem četl „Zora“ v zlatě napsáno,
jak z červánků, hvězd záře setkáno
to plálo ve vln šumném reji.
Ach, zora! Jaký symbol veliký
pro lidstva zápasy a podniky!
146
Jak nádherně se z mraků tady noří!
Ach, Zora! Po ní vzdychá myslitel
i básník, jako stádo zlatých včel
sta jisker kol ní hraje v moři!
A nadšen, dojat stál jsem u vody
za lodí patře; blaha, svobody
jsem v nápisu tom viděl celé světy,
spěch k Ameriky břehům volnějším
a věru, dal bych této lodi dým
za vše evropských rájů květy;
Zaza tuchy, sny, které se nesplní,
za naděje, co darmo rozvlní
hruď zoufalou, za všecku resignaci,
za slzy strádání, křik radosti,
za předtuchu jen svaté volnosti,
za naši kyklopickou práci.
Neb zora, zora lidstva toť cíl jest,
toť Jerusalem, Mekka, Řím všech cest,
tam spějem všickni v myšlénce i písni;
toť Graala miska jesti posvátná,
toť ve příboji skála nezvratná,
kol níž se zástupové tísní.
147
Ach, zora lidstva! – Za tou lodí dál
jsem nejen oči, jsem i srdce slal
k neznámým břehům okouzlen a blažen.
V tom rouhaje se mému záchvatu
děl cizí hlas: „To loď jest pirátů!“
Tak zpěvný skřivan bývá supem sražen.
148