Polibky.

Jaroslav Vrchlický

Polibky.
Ó nech mne sníti na tvých rtech! Ó píti jich mi nektar nech! Ba víno duchů, lidí rosa je polibek a světa osa. Tak málo život dává nám, než padne v náruč Lethy tmám, a jím-li přece hvězda svítí, můž’ polibek to pouze býti. Přej, tiše, zvolna aby sed’ jak motýl na tvůj žárný ret, a jak světlonoška na liliji, když vlastní svou se vůní spíjí. Rtů číš juž od mých nechyl víc; vždyť je-li pravdou, duše vstříc že spějí sobě políbením: tož moje na rtech čeká s chvěním. Ó sníti nech mne na tvých rtech! Ó píti jich mne nektar nech! Mně mizí v něm vše, trud a hoře, tak jako řeka ústí v moře. 49

Kniha Jak táhla mračna (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický