Polibky.

Jaroslav Vrchlický

Ó nech mne sníti na tvých rtech! Ó píti jich mi nektar nech! Ba víno duchů, lidí rosa je polibek a světa osa. Tak málo život dává nám, než padne v náruč Lethy tmám, a jím-li přece hvězda svítí, můž’ polibek to pouze býti. Přej, tiše, zvolna aby sed’ jak motýl na tvůj žárný ret, a jak světlonoška na liliji, když vlastní svou se vůní spíjí. Rtů číš juž od mých nechyl víc; vždyť je-li pravdou, duše vstříc že spějí sobě políbením: tož moje na rtech čeká s chvěním. Ó sníti nech mne na tvých rtech! Ó píti jich mne nektar nech! Mně mizí v něm vše, trud a hoře, tak jako řeka ústí v moře.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

178. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  2. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Krásný večer. (Stanislav Mráz)
  4. HOŘEC. (Herma Pilbauerová)
  5. Hrozno! (Adolf Heyduk)
  6. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  8. Nepenthes. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Já v snách tě viděl. (Josef Václav Sládek)
  10. Stella maris. (Xaver Dvořák)