Melancholie večera.

Jaroslav Vrchlický

Melancholie večera.
Když večer plný lesku, plný vůně se sklání k zemi v záři zlatých hvězd, vzdech smutný náhle lesem lká a stůně a stín se plíží úžlabinou cest: tak rovněž, když je duše plna blaha, vzpomínka lásky když má u ní stráž, v ráz anděl smutku černým křídlem sahá ti do strun srdce. – Proč, se darmo ptáš. Ne, že by to snad tucha žalu byla, jež číhá kdes a chce nám srdce rvát, v svém štěstí se to duše zamyslila jak mladá Peri u édenských vrat; toť zbytek pouta, v němž se chvěje noha, toť prach, jenž našich křídel sklání vzlet a volá: Nechť i stojíš vedle boha, jsi země syn a musíš, musíš zpět! 96

Kniha Jak táhla mračna (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický