Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Píseň.
Milá tak a dobrotivá, dobrá tak a přející tvář tvá do mých snů se dívá tichým světlem zářící. Co bych v chvíli té chtěl tobě říci – ale nemohu, jenom zlíbat ruce obě v štěstí příští zálohu. Vím, že to mi vrátíš všecko, snad již zítra – proč ne dnes? až čas přijde, bych jak děcko znavené ti v náruč kles’. Svět a lidé – bzukot muší drze dotírá k nám tmou; buďsi – však tvůj pohled duší tichou táhne modlitbou. 27