XXII.

Jaroslav Vrchlický

XXII.
Já k Pánu děl: Když musí býti smrt, proč utrpení klad’ jsi před ní? Proč jasné dni, by nesl tíži její fantom člověk v žití? Má vábněji důlky očními zvětralých lebek plát kvítí? A mají lidští dnové se sunout jak pavučin vlákno den ke dni? V tom Anděla jsem viděl nad sebou státi a slyšel hlas bouří do duše váti: „Já, Omare, jsem nemyslil, že můžeš ptát se na věci tak všední!“ 88

Kniha Já nechal svět jít kolem (1902)
Autor Jaroslav Vrchlický