XXII.

Jaroslav Vrchlický

Já k Pánu děl: Když musí býti smrt, proč utrpení klad' jsi před ní? Proč jasné dni, by nesl tíži její fantom člověk v žití? Má vábněji důlky očními zvětralých lebek plát kvítí? A mají lidští dnové se sunout jak pavučin vlákno den ke dni? V tom Anděla jsem viděl nad sebou státi a slyšel hlas bouří do duše váti: „Já, Omare, jsem nemyslil, že můžeš ptát se na věci tak všední!“

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

301. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  2. RADOSTNÝ PODZIM (Karel Toman)
  3. LÍTOST. (Adolf Brabec)
  4. STARÁ VES. (Jan Opolský)
  5. VI. Smrtničko, milá kmotřičko, (František Leubner)
  6. IV. ZELENEC. (Josef Kuchař)
  7. JAK OLTÁŘ BEZ BOHA... (Bohdan Kaminský)
  8. Všední život. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Však zítra... (Jaroslav Vrchlický)
  10. RÁNO BYLO vlhké, vyšel jsem do mlhy, podzimek počínal právě. (Stanislav Kostka Neumann)