LÍTOST.

Adolf Brabec

Do očí Tvých jsem zadíval se jednou, ó Bože, co jsem všechno v nich jen čet’! Já viděl tváře jak se rdí a blednou, jak nezrozené v hrob se kladou hned. Já viděl samet macešek tak černý, já viděl nejkrásnějších liljí sníh, že člověku být člověk může věrný, při pláči bolestném jsem četl z nich. Já v očích Tvých jsem viděl hříchu stopy, po děsných příčinách jsem pátral těch, proč lásky čisté květy člověk topí, to nejkrásnější, co jen bájí v snech... I mne Tvých bílých ňader samet zlákal, a zoubků sníh a vášnivý Tvůj smích, však šíleně jsem na Tvém klíně plakal nad vzrostlým novým hříchem z hříchů mých...

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

344. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVOJÍ OČI. (Antonín Klášterský)
  2. IV. ZELENEC. (Josef Kuchař)
  3. XXII. (Jaroslav Vrchlický)
  4. 3 Stojí černý pahorek, (Josef Barák)
  5. PÍSEŇ.*) (Svatopluk Čech)
  6. V TEMNOTÁCH (Božena Benešová)
  7. VI. Tys modrou snivou mluvou očí svých (Josef Kuchař)
  8. III. In memoriam. (Jiří Karásek)
  9. PRO NOVOU BOLEST (Jiří Mahen)
  10. VI. Smrtničko, milá kmotřičko, (František Leubner)