STARÁ VES.

Jan Opolský

Za starou ves, v níž kotvím láskou živou, šel v úvahách jsem o dnech, osudu... Ne, nechci – marně! – přízeň zimomřivou a nikomu ji splácet nebudu! Já melancholik, neznat facit všeho! Strniska zbude smutná sézona a tenký vítr prchat bude z něho, přípravy tupé horal vykoná. Se chmurou v oku jehnice jdou zvolna v mou starou ves, v níž kotvím v důvěře a nálada je mdlá a blahovolná (stesk dějepravné asi večeře). Smrtelně máty po zahradách voní, jehnice mají v oku téměř pláč. Skrz starou ves jdu; přemýšleje o ní, řku „dobrou noc!“ jsemť hlubodechý spáč...

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

237. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SENTIMENTALITA. (Karel Toman)
  2. List z denníku vězňova. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Všední život. (Jaroslav Vrchlický)
  4. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  5. Pokroutka. (Adolf Heyduk)
  6. RÁNO BYLO vlhké, vyšel jsem do mlhy, podzimek počínal právě. (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Srdce v smutku. (Jaroslav Vrchlický)
  8. LXXV. Z paprskové příze hvězd, (Jaroslav Vrchlický)
  9. V jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sonet o antice a vlasech. (Josef Svatopluk Machar)