STARÁ VES.

Jan Opolský

STARÁ VES.
Za starou ves, v níž kotvím láskou živou, šel ov úvahách jsem o dnech, osudu... Ne, nechci – marně! – přízeň zimomřivou a nikomu ji splácet nebudu! Já melancholik, neznat facit všeho! Strniska zbude smutná sézona a tenký vítr prchat bude z něho, přípravy tupé horal vykoná. Se chmurou v oku jehnice jdou zvolna v mou starou ves, v níž kotvím v důvěře a nálada je mdlá a blahovolná;blahovolná (stesk dějepravné asi večeře). Smrtelně máty po zahradách voní, jehnice mají v oku téměř pláč. Skrz starou ves jdu; přemýšleje o ní, řku „dobrou noc!“ jsemť hlubodechý spáč... 35