MADRIGAL.

Jan Opolský

MADRIGAL.
Sen kalný tknul se rybářových víček, na sítí slané v hrubém klubku spal, chvěl v krabici se rybí olejíček, mžik’ ještě svadle a pak umíral. I vzkvitly hluché mysterie v cele: krab dávno zaschlý z podpostele vstal, v před poklonil se trochu nevesele a deklamoval smutný madrigal. „Ó nevěříme,“ frkly želvy všecky – „ty nejsi žádný pravý pomořan!“ Tu měly želvy výraz mimosvětský a rozevřené oči do kořán... Když domluvil, pad’ jako soudek vinný, v němž dutinou se ozve „huhuhu“. Vlát započaly chalupy a třtiny: „Buď s bohem navždy, věrný soudruhu!“ 46