PANOPTIKUM.

Jan Opolský

PANOPTIKUM.
Mé panoptikum, pánové a paní, je tajemného reflex záhrobí, kdo leží zde, vzdor strašlivému spaní jsou důležité vesměs osoby. Takž, prosím, první, jako strážce dveří, co nejbolestněj známý kanibal: má dásně z vosku, z moudrých slepic peří, kdo by se z nás té kreatury bál? Dál v dobré póse tetovaná panna, hle, veličenstev různých obrazy; vyber si každý svého zeměpána! Kdo na ni sáhne... (vosk mi pokazí!) Signora jedna, slavík liboústý, kočička heren, hrdlo v rozletu, jež, jde-li péro, pohybuje ústy a prsy zvedá s vervou athletů. 31 Mně nectno činit myší laskominy, jen připomínám, že tu ještě je i Napoleon, ztuhlé pantominy, vyhublý z Elby bděním naděje; a galerie chmurných nihilistů, pak separátní, žalný kabinet se zjevným signem „maštal pro očistu“, přístupný, štěpům nad osmnáct let. A mnoho víc... A peruť neslýchaná nade vším trne v těžkém mlčení... Nuž kanibal, a tetovaná pana! A Bonapart! Bim!! První zvonění!!! 32
Básně v knize Jedy a léky:
  1. KRÁL.
  2. EVA.
  3. PRALES.
  4. MARIONETTY.
  5. KANÁN.
  6. EREMITAGE.
  7. ANTE PORTAM COELI.
  8. DEPORTACE.
  9. PANOPTIKUM.
  10. NERVOSNÍ ROLE.
  11. AMERIKA.
  12. STARÁ VES.
  13. REJTHAŘI KRÁLE.
  14. KLÁŠTERSKÁ.
  15. SELSKÁ PÍSEŇ.
  16. NOVÁ PÍSEŇ SELSKÁ.
  17. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ.
  18. VEČER.
  19. SVATÁ DĚJEPRAVA.
  20. TABULE.
  21. MADRIGAL.
  22. BRAK Z PAMÁTNÉHO DNE.
  23. KOLOVRAT.
  24. MALÁ REMINISCENCE BIBLICKÁ.
  25. ROKOKO.
  26. ČERVENÁ KARKULKA.
  27. PO KLEKÁNÍ.
  28. ROBESPIERRE.
  29. PIJÁCKÁ.
  30. KARNEVAL.
  31. UPOMÍNKA.
  32. ŠEŘENÍ.
  33. NA VYSVĚTLENOU.