ROKOKO.

ROKOKO.
Má milenka za dobrých časů pod tíží pudru umírá, je z parku slyšet zmatek hlasů a potom klusot kurýra. Ten kurýr přeskakuje mýta a přibývá mu na letu, a pozdě pak, když téměř svítá, kdes odevzdává štafetu. Ve starém parku, jako vždycky, tlí rekvisity rokoka, jde felčar scvrklý flegmatický skrz troje vrata široká. „Ma chére,“ dí dutě, „líto je mi! tak asi do dne, do roka!“ (Tlí fauni, nymfy, vodojemy, vše rekvisity rokoka.) Skrz troje vrata vkusně bitá zas veze herbář k domovu..domovu... Jak prve kurýr míjel mýta, tak činí felčar poznovu! 50 Má milenka teď více z žele mi před očima umírá, zas v dálku trochu omrzele se ztrácí klusot kurýra. Já opakuji mezi zuby: tak asi do dne, do roka... Déšť, léta dlouhá tiše zhubí vše rekvisity rokoka. 51