UPOMÍNKA.

Jan Opolský

UPOMÍNKA.
Zas vidím vás ve bledých šatech, se vzdorem, trochu toužící... Tak jako dnes, ve starých vratech čněl tvarohový sloužící. Váš papa tehdáž meškal v lese a nikdo, nikdo nestřežil, ten obraz mi se v slzách třese a variant bych nepřežil. Ach ano, trochu zavřít víčka a vidím všecko nanovo: šla žebrotou má prababička a vy jste dítě pánovo... Byl letní vzduch a keře hlohu ty voněly, (eh, lyrika!) já zdivočil jsem, přisám bohu, neb byla doba slavíka. Však proč jste stála v krytém křoví, jak filigránek z úběle, já přišel blíž se dvěma slovy a třásl jsem se na těle... Pak vzkřik’ jsem krátce selským křikem... (zem, nebe v jedné slitině...) – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – pod napřaženým slunečníkem 59 jste zaplakala nevinně. Ach ano, trochu zavřít víčka a vidím všecko nanovo, šla žebrotou má prababička a vy jste dítě pánovo. Zas vidím vás ve bledých šatech se vzdorem, trochu toužící, jen směšna je mi silhouetta ten tvarohový sloužící.,.sloužící... 60