PANTOUM JARNÍ.
Ó, nech mne doufat v jaro zas!
HleďHleď, modrem nebes letí čáp,
již pažit pln je sedmikras,
bez ledu pout se směje slap.
Hleď, modrem nebes letí čáp,
mým srdcem tichý táhne ples,
bez ledu pout se směje slap,
kdo na svadlý by myslil vřes?
Mým srdcem tichý táhne ples,
mne jímá divně květ a list,
kdo na svadlý by myslil vřes?
Lze v novém listí naděj číst.
Mne jímá divně květ i list,
i kdybych nechtěl, musím žít!
Lze v novém listí naděj číst,
když piji oddech, mír a klid!
18
I kdybych nechtěl, musím žít,
mně přec by líto bylo jen,
když piji oddech, mír a klid,
by přelud bylo vše a sen.
Mně přec by bylo líto jen
těch růží, toho jasmínu,
by přelud bylo vše a sen,
chci užít jich, byť vteřinu!
Těch růží, toho jasmínu
i vzduchu, který ples a jas,
chci užít jich, byť vteřinu –
Ó, nech mne doufat v jaro zas!
19