PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
Pojď na tu zkvetlou mez, kde skáče pěnkava, kam z dálky chlad se snes, jímž dýše doubrava. Kde klasem stříbrným se klátí jitrocel, pár motýlů jak rým v mateří doušku vjel. Tam ticho, mír a klid. Skráň složíš na mou hruď, a srdci, kde vře cit, já řeknu: Tiché buď! A zvolna zulíbám tvůj hnědý, měkký vlas, a v sny tě zkolíbám jak dávno, dávno zas. 53 Věř, nesplaší se pták, ni motýl, dobrodruh, nehne se vlčí mák, pln hudby bude vzduch. Té hudby, z duše ven jež proudí v tichý ples. Hleď, v zlatě hasne den, pojď na tu zkvetlou mez! 54