STARÁ BÁJ.

Jaroslav Vrchlický

Stará báj, co stojí svět! Jak to těžko v žití dráze trudné, že dvě duše nešťastné a bludné stěží mohou sobě rozumět. Ta chce dolů, ta chce výš, jeden cíl, své štěstí, obě mají, v jedné snaze vždy se objímají, jejich vzlet vždy jedna pouhá tíž. Stará báj, co stojí svět! Chtěly ráj, a obě mají peklo, z jejich muky hojně žluče steklo, v krvi obou zuří starý jed. Rozloučit se – marný sen! zapomnít se – nemožnost je pouhá. Mléčnou drahou mezi nimi – touha, a jich novým katem každý den. Pochopit se, rozumět jedna druhé vzpíná se a sváří. Smrt zda smíří to, či pozděj stáří? Stará báj, co stojí svět!

Patří do shluku

švec, krejčí, bota, ušít, krejčík, střevíc, sklenář, šít, řemeslo, poplést

55. báseň z celkových 191

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MODRÝ A ŽLUTÝ PANOŠ Z JAKOBSENA... (Zikmund Winter)
  2. Meditace. (Beneš Grünwald)
  3. HUDEBNÍK. (Ferdinand Tomek)
  4. Maliny. (Josef Václav Sládek)
  5. ŠIKMÁ VĚŽ. (Irma Geisslová)
  6. XXX. OBJEVUJÍ SE LIDÉ-PONORKY... (Josef Svatopluk Machar)
  7. NIC TO PLATNO! (Jaroslav Vrchlický)
  8. ČASOVÉ VERŠE (Jaroslav Vrchlický)
  9. Píseň chudiny. (Jaroslav Martinec)
  10. MUSÁM. (Jaroslav Vrchlický)