STARÁ BÁJ.

Jaroslav Vrchlický

STARÁ BÁJ.
Stará báj, co stojí svět! Jak to těžko v žití dráze trudné, že dvě duše nešťastné a bludné stěží mohou sobě rozumět. Ta chce dolů, ta chce výš, jeden cíl, své štěstí, obě mají, v jedné snaze vždy se objímají, jejich vzlet vždy jedna pouhá tíž. Stará báj, co stojí svět! Chtěly ráj, a obě mají peklo, z jejich muky hojně žluče steklo, v krvi obou zuří starý jed. Rozloučit se – marný sen! zapomnít se – nemožnost je pouhá. Mléčnou drahou mezi nimi – touha, a jich novým katem každý den. 131 Pochopit se, rozumět jedna druhé vzpíná se a sváří. Smrt zda smíří to, či pozděj stáří? Stará báj, co stojí svět! 132