CESTOU.

Jaroslav Vrchlický

CESTOU.
Já vržen v kolotavou zjevů pestrou směs, kde zítra budu, nevím, jen tuším, kde jsem dnes; jen chytám obrazy a dojmy v duši, řadou jež jako vrstvy tiše se k sobě zvolna kladou. Co mohu, sním, co chci, to všecko je mi dým. Jdu zakletou jak bájí a poslouchám, jen rým kdes ukryt stále zvoní, tu směje se, tam láká, má odstíny všech barev s melodií ptáka. Jdu jako ve snu stále přírody velebou, kus matky země dole, kus nebe nad sebou, když potkám druha, dobře, a nepotkám-li, lépe, mně stačí zvon kdes v dáli či mlýn, jenž v olších klepe... 20