RÁNA.

Jaroslav Vrchlický

RÁNA.
V duši rána hluboká zeje, zeje, zeje, zeje, dělá ze mne otroka, každým jitrem hloub se reje. Není léku proti ní, pálí, pálí, pálí, pálí, jas mé duše zastíní, radosti zdroj každý zkalí. Novým štěstí pokusem jen se hlouběj jitří vždycky. Co víc mohu? V bolu jsem tichý již i apatický. Ať mne zcela zahrne mořem velká beznaděje, budiž – duch již netrne, rána zeje, zeje, zeje... 142