SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Ó, pamatuj na ono odpoledne, vzduch parný byl a mračilo se nebe, my spolu, ptáče ku ptáku jak sedne, si v tichu řekli: Vždyť máme jen sebe! Je láska halíř často bez soucitu do cesty zašlapaný, kdo jej zvedne? Tys usmála se v prvním bleskném svitu... Zřím stále ono dusné odpoledne. Teď léta prošla, starost přišla mnohá a všednost života nás oba střebe, již prchá mladost, my nemáme Boha, teď pamatuj, že máme jenom sebe! 146