PŘÍMĚŘÍ.

Jaroslav Vrchlický

PŘÍMĚŘÍ.
Cos mezi nás a ideál se staví, jak onen křivý tvor, jejž Gynt kdys viděl, to z cesty nehne se, náš mozek tráví, až člověk by se za svou mdlobu styděl. Znáš síly své a znova zas je měříš, zříš metu svou – a nelze dospět k cíli; sta hadů pochyb syčí, sotva věříš, ach, slova! slova! všecky naše síly! Pak naposledy mlčení ti zbývá, jen lze-li s humorem se dobrat hrobu a druhu zatleskat, jenž slušně zpívá – však mlčet sám – svou neprozradit mdlobu... 185