GHAZEL.

Jaroslav Vrchlický

GHAZEL.
Vždy někdo chválí a vždy někdo haní, vždy někdo útočí a někdo brání, vždy někdo chystá lék a v téže chvíli zas jiný bez ohledů tebe raní. Vždy někdo zboří, jak jen pérem trhne, co po léta jsi stvořil v namáhání. Vždy někdo svírá pěst a vraští čelo, a někdo ruku tiskne v usmívání. Vždy někdo hází blátem, a vždy někdo zas kaditelnou hourá v horování. Toť tvoří právě celý život lidský a jeho běh a jeho kolotání. Jen mudrc stojí pevný v středu toho, jej čest se netkne ani pomlouvání, jeť v hrudi vlastní celá jeho cena a jeho vavřín v ňader čistém plání. On k vůli zábavě i hanu vítá, jeť požitek jen moudrém ve střídání. 176 I datle přejedí se, sorbet sladký, v ješitnost dobré pepře zaštípání: Jen rovnováhu ve všem a pak za vše zas plně dávat s otevřenou dlaní! 177