GHAZEL.
Vždy někdo chválí a vždy někdo haní,
vždy někdo útočí a někdo brání,
vždy někdo chystá lék a v téže chvíli
zas jiný bez ohledů tebe raní.
Vždy někdo zboří, jak jen pérem trhne,
co po léta jsi stvořil v namáhání.
Vždy někdo svírá pěst a vraští čelo,
a někdo ruku tiskne v usmívání.
Vždy někdo hází blátem, a vždy někdo
zas kaditelnou hourá v horování.
Toť tvoří právě celý život lidský
a jeho běh a jeho kolotání.
Jen mudrc stojí pevný v středu toho,
jej čest se netkne ani pomlouvání,
jeť v hrudi vlastní celá jeho cena
a jeho vavřín v ňader čistém plání.
On k vůli zábavě i hanu vítá,
jeť požitek jen moudrém ve střídání.
176
I datle přejedí se, sorbet sladký,
v ješitnost dobré pepře zaštípání:
Jen rovnováhu ve všem a pak za vše
zas plně dávat s otevřenou dlaní!
177