PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Na hrobech roste tráva a v hrobech roste klid, v mém srdci touha vstává, již pod tou travou snít. Nad kostmi hnijícími přec těžko tvrdým být, tož já se družím s nimi a prosím o soucit. O soucit plný klidu, v němž nebeských hvězd třpyt, svou celou, velkou bídu v němž moh bych zapomnít. Můj duch se všeho vzdává, když s tebou nelze žít. Na hrobech roste tráva a v hrobech roste klid. 133