MLÁDÍ.

Jaroslav Vrchlický

MLÁDÍ.
Z fijalek modrých zraků, jež prosebně zří z trávy, z plujících, bílých mraků, táhnoucích do dálavy; Zz vrb pučícího proutí a z konvalinek, bezu, z vln, jejichž val se hroutí v démantů tříšti s jezu; Zeze vzduchu, kde pták zpívá, kde první motýl těká; ze stráně, která snivá na kukačky ples čeká. Ba i z tvé vlastní hrudi, kde podzimek juž řádí, se s písní štěstí budí a volá tě – tvé mládí. [15]