AESOP.

Jaroslav Vrchlický

AESOP.
Před soudci Aesop stál, že při kvasu v harf znění se věčným bohům smál a dával pohoršení. Když všickni v libaci jim slušnou poctu vzdali; měl jakous oraci, ač nechtěli – se smáli. A tak jej udal kdos, že nechtěl ulít vína. Děl: „Vidím jen svůj nos, dál zřít, je mysl líná. Co Zeus mi v oblaku? Co Ares, Afrodita? Jsou rovny přízraku, mně nos jen v cestu kmitá.“ 181 Děl soudce: „V jakou lež a v jaké padáš scestí, svůj hrb nevidíš téžtéž, a přec jej musíš nésti!“ Smích v síni zazněl teď, však Aesop beze strachu dal klidně odpověď: „Hrb ohmatám si, brachu!“ A nový zazněl smích, a rostl v bouř v té chvíli... Co s bláznem? Pravdu stih, a tak jej propustili. 182