AESOP.

Jaroslav Vrchlický

Před soudci Aesop stál, že při kvasu v harf znění se věčným bohům smál a dával pohoršení. Když všickni v libaci jim slušnou poctu vzdali; měl jakous oraci, ač nechtěli – se smáli. A tak jej udal kdos, že nechtěl ulít vína. Děl: „Vidím jen svůj nos, dál zřít, je mysl líná. Co Zeus mi v oblaku? Co Ares, Afrodita? Jsou rovny přízraku, mně nos jen v cestu kmitá.“ Děl soudce: „V jakou lež a v jaké padáš scestí, svůj hrb nevidíš též, a přec jej musíš nésti!“ Smích v síni zazněl teď, však Aesop beze strachu dal klidně odpověď: „Hrb ohmatám si, brachu!“ A nový zazněl smích, a rostl v bouř v té chvíli... Co s bláznem? Pravdu stih, a tak jej propustili.

Patří do shluku

kritik, napsat, autor, psát, čtenář, verš, honorář, přečíst, literát, nakladatel

393. báseň z celkových 821

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (František Zavřel)
  2. ŠEDIVÉ DNI. (Jaroslav Goll)
  3. O PŘÍSPĚVEK. (Josef Svatopluk Machar)
  4. ZTRACENÉ ILLUSE. (Viktor Dyk)
  5. None (Otakar Červinka)
  6. 416. Z výšky té sme jednomu se divu (Jan Kollár)
  7. 272. Bývá tak. (Jan Petr Jordan)
  8. None (Jan Neruda)
  9. U holiče. (Jan Evangelista Nečas)
  10. Praedistinace. (Viktor Dyk)