CESTOU LESEM.

Jaroslav Vrchlický

CESTOU LESEM.
Kolik ještě cestou v mechu vyklíčí mi toužných vzdechů? Kolik, jako nyní mohu, natrhám si dumek s hlohu? Kolik snů, co touhy vzklíčí v podléštce a v petrklíči? Myšlének co v duši skane s klenby sosen zadumané? S bílých květů akacie co se lásky v duši vlije? Polo v strachu, polo v tuše jako třtina chví se duše. Jaro dnes – do příští zimy na to vše kdo odpoví mi? 27 Marně ptám se v dáli, v blízku, v trávě, květu, na skaliskuskalisku. Srdce pochyb tůni měří, vůní květ se v trávě čeří. Sosna kývá zádumčivá... Duše, buď jak pták – ten zpívá! 28