CESTOU LESEM.

Jaroslav Vrchlický

Kolik ještě cestou v mechu vyklíčí mi toužných vzdechů? Kolik, jako nyní mohu, natrhám si dumek s hlohu? Kolik snů, co touhy vzklíčí v podléštce a v petrklíči? Myšlének co v duši skane s klenby sosen zadumané? S bílých květů akacie co se lásky v duši vlije? Polo v strachu, polo v tuše jako třtina chví se duše. Jaro dnes – do příští zimy na to vše kdo odpoví mi? Marně ptám se v dáli, v blízku, v trávě, květu, na skalisku. Srdce pochyb tůni měří, vůní květ se v trávě čeří. Sosna kývá zádumčivá... Duše, buď jak pták – ten zpívá!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

77. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  2. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)
  3. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. STROMY (Otokar Fischer)
  5. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  7. Jaro. (Zikmund Winter)
  8. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)
  9. Probuzení. (Karel Babánek)
  10. Sem sypte květy, nejkrásnější truste, (Xaver Dvořák)