V STARÉ ALEJI.

Adolf Brabec

Ve bílých květech alej stará vždy v dumách tone snivá, a vzbouzí něhu, lásku jara tu vánku hudba tklivá. Jak harfy, jež se odmlčely, to směsí listí vane, a květy, jež tu vybujely, zem jako stříbrem plane. Jen uschlá hrušeň v stesku mřela a vzdychla v žalném chvění: Vždyť jaro své jsem už tu měla, pro mne ho více není!...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

48. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. STROMY (Otokar Fischer)
  3. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)
  4. PÍSEŇ Z OKNA. (František Kvapil)
  5. Sem sypte květy, nejkrásnější truste, (Xaver Dvořák)
  6. CESTOU LESEM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)
  9. Vodomet. (Alfons Breska)
  10. JARO. (Josef Václav Sládek)