Vodomet.

Alfons Breska

Mé srdce jako vyschlý vodomet, kde píseň vody více neozve se, kol něho nešumí již ptáků let, jen chvílemi se do nádržky snese sežloutlý list a zvadlý bílý květ. Již neprocítí onen sladký děs, kdy v nitru proud mu zvučel hudbou fléten, jak stříbrný stvol stoupal do nebes a vznášel květ, jenž z diamantů spleten na slunci jiskřil; pusto, ticho dnes. A když se duše nad ním nakloní, zří v hloubi spadlé květy akacií a ztuchlá vůně v tvář jí zavoní ze žlutých listů, které dole hnijí s haluzí sváté loni, předloni...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

521. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. NA BŘEHU. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  4. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  6. Melodie. (Josef Kuchař)
  7. STROMY (Otokar Fischer)
  8. 3. Kolem svatá noc a klid – (Josef Kuchař)
  9. PO LETECH. (Ludvík Lošťák)
  10. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)