PÍSEŇ Z OKNA.

František Kvapil

Svit jitra pablesk první smavý když květům sypal do skráně, rád slýchal jsem vždy od vis à vis romanci starou z Bretagne. Tu pěla dívka měkkým hlasem, dojista dívka dvacet jar, zpod bílých záslon zřel jsem časem vlas rusý, zraků snivých žár. Tak divný kontrast – zde to mládí, sen lásky než je pozdraví, a zpěv, jejž kdys, spleť pustiv hadí, pěl krásce jongleur toulavý. V něm žhavě sladká touha zvoní, pláč lesů, vzdechy bystřin s hor, jak řek by: „Zrak můj slzy roní, je krutý, markýzko, váš vzdor!“ A mně se zdálo, v modré dáli, že, bludný jongleur, v duši svár, dlím u krásky, již zpěv můj chválí, a v šeř že tmí se boudoir. A vášní vzňat a nedočkavý chci spět k ní z chmurné ústraně – rád slýchal jsem vždy od vis à vis romanci starou z Bretagne.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

334. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  2. Na plesu. (Adolf Heyduk)
  3. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. MÍR DOMOVA. (Emanuel z Čenkova)
  6. PO LETECH. (Ludvík Lošťák)
  7. LIV. Co zmůže, co zmůže (Jaroslav Vrchlický)
  8. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  9. Má milenko, MŮJ HOVOR MLUVA TICHA, (Adolf Racek)
  10. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)