TYS PŘIŠLA!

Jaroslav Vrchlický

TYS PŘIŠLA!
Jak motýl, který do oken v březnovém slunci zabloudí, let jehož vzdušný jako sen jen úsměv na rty vyloudí; Tys přišla, úsměv na líci, do jizby, kde snil samotář, tvůj rozhrál smích se perlící a vůně s ním a lesk a zář. A jako motýl těkavý od knihy letí na obraz, tvůj pohled vlídný, laskavý se duší mou i srdcem třás’. Zas vinou mou jsi prchla v dál, já cítil jsem tvůj vonný dech, však tebe chytit – já se bál, by nezbyl pel mi na prstech. 37