ODPOVĚĎ.

Jaroslav Vrchlický

ODPOVĚĎ.
Již na lásku se jinak dívám dnes. Tvá přítulnost mi mnoho vysvětlila. Jsem jako dlouhý, zamyšlený les, kam padla měsíce zář světlá, bílá. Na stoncích květy, v květech opilé tou vůní léta šedé můry visí; je všecko pohnuté a unylé a zcela jiné, než to bylo kdysi. Kdys divoce jsem trhal jahodu rtů mladičkých. Dnes k zralým rtům se skláním, nach, svěžest necítím, ni lahodu, leč duše chví se tichým požehnáním. 20