ODPOVĚĎ.

Jaroslav Vrchlický

Již na lásku se jinak dívám dnes. Tvá přítulnost mi mnoho vysvětlila. Jsem jako dlouhý, zamyšlený les, kam padla měsíce zář světlá, bílá. Na stoncích květy, v květech opilé tou vůní léta šedé můry visí; je všecko pohnuté a unylé a zcela jiné, než to bylo kdysi. Kdys divoce jsem trhal jahodu rtů mladičkých. Dnes k zralým rtům se skláním, nach, svěžest necítím, ni lahodu, leč duše chví se tichým požehnáním.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

152. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  2. Říkej, že již jaro není. (Růžena Jesenská)
  3. Kde jsou ty růže... (Růžena Jesenská)
  4. Zas v dumání jsem prožil den, (Jan Neruda)
  5. HRST KVĚTŮ. (Vladimír Frída)
  6. OSAMĚLÁ. (Josef Lukavský)
  7. JÁ KVETU JAK TEN VLČÍ MÁK... (Karel Mašek)
  8. FANTASIE. (Antonín Klášterský)
  9. V TRÁVĚ. (Adolf Brabec)
  10. KRAJINA V ZÁPADU. (Adolf Brabec)