III. Tvé duše milá holubice bílá

Jaroslav Vrchlický

III.
Tvé duše milá holubice bílá
Tvé duše milá holubice bílá
ze zřídel krásy pouze lásku pila, ať s usmíváním, ať jsi v bolu lkala, díl nejlepší vždy ze všeho jsi vzala.
Když vidělas, jak brzy spadnou růže, jež mladost štěstí, život dáti může, když illusím jsi v prázdné oči hlédla, tu pod strom krásy v samý stín jsi sedla. Bláh, já ti květy s něho střásat mohu... prší tedy na tvou skráň i nohu! By měkce šlo se ti ve vůni samé a v štěstí vnitřním, které neoklame. Bych moh, jak zřím tě se skloněnou šíjí, na sestru Marty myslit, na Marii, tu, jejíž duše, holubice bílá, díl nejlepší ze všeho vyvolila. 19