IV. My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík,

Jaroslav Vrchlický

IV.
My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík, My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík,
že vůbec jsme se našli, za každý okamžik, za pohled němých očí, za drahé ruky stisk, za slovo, jímž máj nový mně z hloubi duše trysk. Já různými plul moři, zřel mnoho různých hvězd, již stahujístahuji své plachty, neb večer brzy jest; v tom vidím nové světlo se zvedat nad obzor a nelze odtrhnouti od jeho záře zor. Tak mile, teple svítí, tak sahá do duše, že staré struny písní zní v sladké předtuše, že samým stříbrem protkán jest mlžné noci šer, že veliký svůj cítím a tichý svatvečer. Ó buď mi požehnána, ty s duší andělů, s tou snivou dumou v oku na čele z úbělu, ty lásko věčná, kterou i v smrti okamžik mně jednou sladký bude – Ó dík, za všecko dík! 20

Kniha Kvítí Perdity (1930)
Autor Jaroslav Vrchlický